„Ministr kultury Martin Baxa oznámil na tiskové konferenci 3. února konané v historické budově Národního divadla jméno nového generálního ředitele Národního divadla v Praze. Od 1. srpna 2028 se jím stane ředitel Národního divadla Brno Martin Glaser. Současný ředitel ND Jan Burian zůstane ve funkci do konce července 2028. Během následujících tří let hodlá provést rekonstrukci Nové scény a připravit transformaci divadla na novou právní formu – veřejnou kulturní instituci. Národní divadlo v současnosti funguje jako příspěvková organizace financovaná ministerstvem kultury.“ „Jan Burian vede Národní divadlo od roku 2013, druhé šestileté období ve funkci uzavře v roce 2025. Ministr kultury Martin Baxa mu ovšem prodloužil mandát až do 31. července 2028, aby zajistil hladké předání agendy a umožnil dokončení rekonstrukce Nové scény ještě pod Burianovým vedením.“
Ve výběrové komisi rozhodovali: dramaturg, překladatel a pedagog prof. Mgr. Jan Hančil, ředitelka a kreativní producentka Divadla X10 a předsedkyně Asociace nezávislých divadel Lenka Havlíková, prof. MgA. Blanka Kolegar (Chládková), proděkanka Divadelní fakulty Janáčkovy akademie múzických umění v Brně, rektorka Akademie múzických umění v Praze doc. PhDr. Ingeborg Radok Žádná, novinářka Jana Machalická, rektor Janáčkovy akademie múzických umění MgA. Petr Michálek, bývalý ředitel Slovenského národného divadla Mgr. art. Matej Drlička, ArtD., generální ředitel České filharmonie MgA. David Mareček, Ph.D., ředitel Dejvického divadla MgA. Lukáš Průdek, ředitel Divadla Na zábradlí doc. Mgr. Petr Štědroň, Ph.D., za ministerstvo kultury pak: vrchní ředitel sekce živého umění Mgr. Milan Němeček, Ph.D., vrchní ředitel sekce ekonomické a příspěvkových organizací Ing. Jan Vořechovský a ředitel odboru mezinárodních vztahů a Evropské unie PhDr. Petr Hnízdo.
Glaser na tiskové konferenci prohlásil, že chce navázat na práci Jana Buriana a dává si za cíl udělat z české „první scény“ přirozené epicentrum kulturního života v Česku. Svůj přístup označil slovy „evoluce, nikoli revoluce“. Rovněž poznamenal, že politicky turbulentní současnost klade na Národní divadlo zvýšené nároky: „V době, ve které žijeme, bude ještě důležitější jeho role společenská. To pokládám za nesmírně podstatné, možná nás čekají časy, kdy bude ve společenské odpovědnosti potřeba velká odvaha.“ Všem zaměstnancům vzkázal, že jim bude „statečným, silným ředitelem, který je bude bránit do roztrhání těla.“ Zmínil i slovo pokora… Klade si za cíl dostat všechny soubory ND do evropského kontextu. Pro vedení Baletu ND počítá s jedním ze svých nejbližších spolupracovníků Máriem Radačovským, který je v současnosti uměleckým šéfem baletu NdB. Do čela operního souboru přivede současného šéfa brněnské opery Jiřího Heřmana, se kterým na místo šéf dramaturgyně přijde z Brna Patricie Částková. Glaser povede dialog se stávajícími uměleckými šéfy souboru činohry Lukášem Trpišovským a Martinem Kukučkou. Uvažuje o redefinici poslání Laterny magiky.
Martin Glaser.
Martin Glaser studoval chemii na Přírodovědecké fakultě UK, ale po dvou letech přestoupil na DAMU, kde absolvoval studia činoherní režie a dramaturgie. Ještě před absolutoriem přijal angažmá v Jihočeském divadle, od roku 2006 byl uměleckým šéfem činohry Jihočeského divadla, v listopadu 2013 se stal ředitelem NdB. Jako režisér zdá se dává přednost současné dramatice – některé domácí i zahraniční hry uvedl v české premiéře. Hostoval v divadlech v Praze, Brně, Ostravě, Olomouci, Liberci, Pardubicích a v Plzni. V zahraničí se jeho inscenace představily na festivalech v Sibiu – Majitelé klíčů, Lipsku a Bydhošti – Její pastorkyňa a Regensburgu – Otello. Ani jako ředitel Národního divadla Brno nepřestal režírovat. Začal se zde pravidelně věnovat i opeře. S brněnským souborem nastudoval Janáčkovu Její pastorkyňu, Čajkovského Pikovou dámu, Evžena Oněgina, Verdiho Dona Carlose a Otella a Dvořákova Jakobína.
Ředitelé Národního divadla v Praze od 90. let: Jan Burian (od 2013–dosud), Ondřej Černý (2007–2012), Daniel Dvořák (2002–2007), Jiří Srstka (1994–2002), Jindřich Černý (1991–1994), Ivo Žídek (1989–1991). Tolik zpráva.
c Pravoslav Kohout (text PH)
Je dobře, že dojde ke změně na pozici generálního ředitele Národního divadla Praha. Při vší úctě, je-li kdokoli ve tvůrčí vedoucí pozici v jakékoli kulturní instituci, byť v ní vytvořil úžasné, v některých případech unikátní dílo, patnáct či více let, je ke konci znát únava i věk, viz například Herbert von Karajan v Berlínské filharmonii, Václav Neumann v České filharmonii, Rudolf Bing v MET…
Pro nového generálního ředitele několik rad pro oblast opery: vytvořte pro sólisty, sboristy a orchestry tvůrčí, příjemné, ale konkurenční prostředí. Držte si kompetentní vhled i nadhled. Lákejte k hostování špičkové pěvce a dirigenty (například Tomáše Netopila). Neopouštějte paradigma, že hlavním elementem opery je zpěv, synergie mezi hudbou a režií není totéž co „režisérismus“…
Nevím, jestli je pan Glaser, přes nesporně skvělé výsledky z Brna, na post generála mamutího organismu odborně, lidsky a nastavením lepší nežli umělecký šéf Městských divadel pražských Michal Dočekal, ředitel Národního divadla moravskoslezského Jiří Nekvasil nebo ředitel Moravského divadla a Moravské filharmonie David Gerneš (škoda, že se prvního kola neúčastnila žádná žena). Jestliže byl zvolen v druhém kole jednomyslně, pak asi ano. Každopádně mu dejme šanci! Jestli zklame, nedokáže vícesložkové divadlo sjednotit a posunout kvalitativně výrazně jinam, bude to mít „Národ sobě“ těžké. (Ostatně sestup z Olympu by hrozil v případě špatné volby uměleckého šéfa i České filharmonii, kde by shodou okolností snad mělo dojít ke změně také v roce 2028.)
V kultuře (a „vážné“ hudbě obzvlášť) bývá humoru jako šafránu. K volbě nového šéfa ND se vyjádřili nejen odborníci a média, ale i politici… V tomto smyslu oceňuji vklad čtyřiapadesátileté politické matadorky Jaroslavy Pokorné Jermanové, toho času europoslankyně, kterou určil Andrej Babiš za stínovou ministryni kultury ANO. Je to tedy žena, která by umění a kultuře měla dle svého politického hnutí hluboce rozumět. Designaci pana Glasera glosovala poměrně ostře. „Rozhodně to nepovažuji za něco, co by mělo být standardní. S takovou tu budeme mít za chvíli pořadníky na ředitele na desetiletí dopředu,“ zkritizovala situaci dle serveru Novinky.cz europoslankyně a někdejší vládkyně Středočeského kraje, u níž jsem neměl ani jednou štěstí ji potkat v Rudolfinu či Národním divadle. „Máme začátek roku 2025, stávající ředitel skončí v roce 2028. Teprve pak na dobu šesti let nastoupí nový ředitel. V tu dobu tu bude již jiná vláda a ta může mít jiný pohled na koncepci řízení jedné z nejvýznamnějších kulturních institucí v Česku,“ dodala. Potud bych vnímal reakci paní političky jako pokus o kunderovský žert a pousmál bych se. Jenže to není vše. Její další vyjádření zní hrozivě: „Hnutí ANO se nelíbí už jen to, že Baxa prodloužil funkční období současnému řediteli Janu Burianovi. Zároveň vadí, že u rozhodování o šéfovi Národního divadla zástupci opozice nebyli. A do třetice – ANO spojuje změnu na ředitelském postu se změnou zákona o veřejných kulturních institucích. Ten chce – pokud bude moci – po volbách přepracovat.“ Dovedu si představit, že je tak vytížená prací v EU, že ji míjejí informace, že Jakub Hrůša byl jmenován šéfem Royal Opera Covent Garden v říjnu 2022 s nástupem v září 2025 a že podobně jsou řešeny pozice u všech renomovaných divadel a orchestrů nejen v EU včetně Bruselu, že mnozí členové komise jsou velmi respektované osobnosti a že o manažerských a uměleckých pozicích v relevantních divadlech rozhodují politici jen v zemích typu Ruské federace… „V návaznosti na to je potřeba se vrátit i k výběru ředitele Národního divadla,“ uvedla stínová ministryně kultury. Je možné, že po podzimních volbách tato paní získá značnou moc, takže kunderovský humor bude akcelerovat. Nelze vyloučit, že ve spolupráci s dalšími politickými znalci kultury půjde ve stopách své slovenské kolegyně Martiny Šimkovičové, suverénně nejhorší ministryně kultury ve staletých dějinách Evropy… Motorista Petr Macinka říká, že i jemu se zdá tříletá prodleva nestandardní. „Nikdo se proto nebude moci divit, iniciuje-li příští vláda zásadní revizi tohoto, ale i ostatních personálních rozhodnutí učiněných de facto na poslední chvíli.“ Hnutí SPD má podezření přímo na „přátelskou“ službu. „Je potřeba přesně zdůvodnit, co k tomu ministra vedlo,“ uvedla kulturní opora SPD, místopředseda školského výboru a poslanec Zdeněk Kettner. K tomu lze dodat snad je to, aby se pánové Macinka, Kettner etc. drželi svých motorek a aut.
Jestliže dojde příští rok k modifikaci demokracie v naší zemi, nejenže se možná zestátní veřejnoprávní kulturní instituce, ale o své pozice by se mohli začít bát všichni ředitelé kulturních organizací ekonomicky navázaných na stát. Bude zajímavé sledovat, jak se s tím popasují a jak moc se přiblížíme kultovnímu britskému seriálu Jistě, pane ministře. Paní europoslankyni pak přeji, aby se pokusila radostně držet svého kopyta a v Bruselu i Štrasburku úspěšně bojovala za českou kulturu. Bohužel mezi nejzajímavější politiky s nadstandardní znalostí světa umění ji řadit nemohu.
Luboš Stehlík
