Dne 31. ledna 2024 se díky ctihodné Nadaci pro dějiny kultury ve střední Evropě, která zaslouží ocenění za kreativitu a odvahu, uskutečnilo v pražském kostele U Salvátora koncertní provedení těžko zařaditelného díla Jana Dismase Zelenky Sub olea pacis et palma virtutis conspicua orbi regia Bohemiae corona (Královská koruna česká zjevená světu pod olivou míru a palmou ctnosti), v němž se prolínají prvky celebrálního oratoria, melodramu, činohry i barokní opery. Dílo sice nepatří dle mého mínění mezi nejlepší Zelenkovy opusy, ale má v naší kulturní historii velmi důležité místo. Když jsem slyšel revitalizaci této skladby v roce 2000 na Pražském hradě, byl jsem ohromen nejen hudbou, jež mi v některých částech přišla souměřitelná s Bachem, ale i interpretací (Marek Štryncl tehdy sugestivně a navýsost kompetentně ovládl tři soubory – Ensemble Philidor, Musica Aeterna, Musica Florea, dětský sbor Boni Pueri a skupinu sólistů – tenoristé Jaroslav Březina a Adam Zdunikowski, kontratenorista Markus Foerster, sopranistky Noémi Kiss a Anna Hlavenková, basista Aleš Procházka). O rok později vydal Supraphon identickou skvělou nahrávku, které byla v roce 2003 udělena tehdy renomovaná Cannes Classical Award (SU 3520-2).
Ocituji supraphonský text k vydání první nahrávky korunovačního díla: „… K velkolepé pražské korunovaci habsburského panovníka Karla VI. českým králem roku 1723 se připojili i pražští jezuité, když si u nejslavnějšího žijícího českého skladatele a navíc svého odchovance objednali velkolepou hudební fresku. Skladatel jejich přání s radostí vyhověl a dokonce své dílo přijel do Prahy nastudovat, a můžeme dnes říci, že se mu jeho tvůrčí pokus bezezbytku vyvedl. Více než hodinu a půl trvající skladba je jedním z nejlepších plodů barokní estetiky a navíc – po formální stránce – jednou ze čtyř úplně dochovaných tzv. školských her. Supraphon využil příležitosti obnovené premiéry díla na Pražském hradě v červenci 2000 a povolal hned po úspěšném scénickém provedení všech několik desítek účinkujících z několika evropských států ke studiové práci v Rothmayerově sále Pražského hradu…“
V díle je třeba vnímat jeho mimořádné hudební kvality a virtuózní interpretaci a ne podlézavý text jezuity Matouše Zilla, který je příznačný nejen pro 18. století (Vznešený dome rakouský, potomstvo zrozené z krve Václavovy… Přijď vánku z jižních rakouských krajů… Královský diadém v rukou Páně… Dáte dědictví po něm jeho nejbližšímu příbuznému).
Dostávám se k provedení roku 2024 a k prohře hudebního novináře. Nevím, jestli bylo provedení obsahově identické s počátkem 21. století, Marek Štryncl však bohužel najal nejen jiný sbor, ale vyjma jediné výjimky i jiné sólisty. Orchestr byl jediný. Musica Florea hrála pod inspirovaným a nadšeným vedením Marka Štryncla, aspoň se mi to tak z rozostřené kostelní akustiky a značné vzdálenosti zdálo, výborně! Collegium Floreum se poctivě snažilo o profesionální pěvecký projev, ale do kvalit Collegia Vocale 1704, Pražského filharmonického sboru či Martinů Voices má daleko. Výkony sólistů měly roztodivnou úroveň – od dobré k podprůměrné. Přijatelně zpíval basista Miloš Horák, i když by potřeboval odstranit hlasovou topornost, pěvecký projev Anny Hlavenkové je stále pěkný, ale před dvaceti lety byl lepší. Těžko akceptovatelné byly amatérské hlasy sopranistky a tenoristy, které neznám, dle programu Vincenc Ignác Novotný a Tereza Zimková. Nevím, jak mám vnímat výkon altisty Jiřího Kukala. Možná bude jednou dobrým pěvcem, ale jeho výstupy v Zelenkovi byly intonačně značně nejisté a hlasově matné. Jeho angažování pro tak zásadní dramaturgický počin byla chyba.
Poslouchat zpěváky byla zkouška, v níž jsem neobstál. Bohužel jsem přibližně po dvaceti minutách utrpení ztratil trpělivost a odešel jsem, což je profesní chyba, za níž se pořadatelům omlouvám. Nevím tedy, jak Zelenka dopadl a jaké bylo přijetí plného Salvátora. Snad lepší, než mých dvacet minut. Přesto si dovolím radu, jež by měla být hlavním poselstvím reflexe: kupte si nahrávku této Zelenkovy hudby, kterou jsem zmínil, a jistě oceníte kvality hudby geniálního komponisty. A ještě coda – jsem moc rád, že Jan Dismas Zelenka má v Praze tři skvělé ctitele a interprety mezinárodní úrovně: Václava Lukse, Marka Štryncla a Adama Viktoru.
Marek Štryncl a Musica Florea. Foto archiv MF.
