Na sobotu 25. května připravila společnost Zámek Liteň, založená ředitelkou Ivanou Leidlovou k připomínce a hlubšímu poznávání velké osobnosti české hudby 20. století a někdejší majitelce liteňského zámku Jarmily Novotné, Slavnostní den věnovaný 30. výročí úmrtí významné pěvkyně, dlouholeté sólistce Metropolitní opery v New Yorku, jímž pokračoval letošní 13. ročník Festivalu Jarmily Novotné. Slavil také samotný městys Liteň, který si připomínal 700. výročí od své první zmínky v archivech.
Oslavy zahájilo odpolední setkání u rodinné hrobky Daubků, majitelů liteňského panství, v níž je pěvkyně spolu se svým manželem a posledním majitelem Jiřím Daubkem uložena. Přátelství rodiny Daubků s předními umělci dalo vznik výstavné hrobce dokončené v roce 1888 Antonínem Wiehlem, na vnitřní výzdobě se podílel také Josef Myslbek návrhem mramorové oltářní sochy sv. Josefa s Ježíškem a andílků nad vchodem, lunetární obraz Panny Marie Bolestné je dílem Maxmiliána Pirnera. (Na výzdobě zámku se podíleli také Josef a Quido Mánesovi.) Na výjimečném otevření hrobky přivítala hosty Ivana Leidlová a uvedla nejprve omluvu z dopisu syna pěvkyně George Daubka, který se pro zdravotní stav nemohl oslav zúčastnit. Poté soubor hornistů Pražské konzervatoře a HAMU uvedl před budovou hrobky části ze Smetanových symfonických básní Vltava a Z českých luhů a hájů, jako poctu Jarmile Novotné, jež tolik milovala českou krajinu v okolí Litně a zvuk lesních rohů. Za deště a blížící se bouřky bylo hudební vystoupení silným zážitkem pro velké množství návštěvníků domácích i přespolních.
Slavnost pokračovala v podvečer koncertem v nově upravené zámecké stodole, kde Kühnův smíšený sbor, sólisté a instrumentální duo oslavili osobnost Jarmily Novotné pestrým programem Od písně až po operu. Výborná dramaturgie koncertu sledovala nejen osobnost Jarmily Novotné a její smutný osud nucené emigrace nejprve před německou okupací a poté poválečnou hrozbou komunistického převratu, ale také její těžké začátky v novém americkém domově a vztah k českému národu a lidovým písním, které celoživotně milovala a za války uváděla s klavírním doprovodem Jana Masaryka v rozhlase i na koncertech pro krajany. Operní úspěchy v pražském Národním divadle ji naštěstí nasměrovaly do Metropolitní opery v New Yorku, kde se během 16 sezon stala přední sólistkou vyhledávanou pro úžasný hlas i herecké umění, jež dokázala vtisknout svým operním postavám. Úspěch v MET jí přinesl významné společenské postavení a navázaná přátelství s velkými osobnostmi amerického i světového kulturního a politického života, stala se ikonou dodnes uznávanou jako umělkyně i výjimečná osobnost. Rok české hudby 2024, výročí Smetanovo, Dvořákovo, Janáčkovo, Sukovo a Martinů, ale také emigrantský osud Jarmily Novotné stejně jako Jaroslava Ježka, těžkosti stíhaly rovněž Miroslava Raichla u nás v době tzv. normalizace, to vše obsáhla dramaturgická linka slavnostního setkání.
Koncert v působivém prostředí zámecké stodoly, vyzdobené velkoformátovými fotografiemi Jarmily Novotné v operních rolích a vkusným světelným designem zahájila muzikoložka Dita Hradecká, jež provázela celý večer zajímavými i vysvětlujícími detaily jednotlivých skladeb a autorů. Poté již Kühnův smíšený sbor pod vedením Jakuba Pikly uvedl Tři zpěvy pro smíšený sbor Josefa Suka na slova české a slovenské lidové poezie. Šest Moravských dvojzpěvů Antonína Dvořáka vybral a upravil pro smíšený sbor Leoš Janáček krátce po vydání originální verze. Dyby bola kosa nabrúšená, Slavíkovský polečko malý a další známé Dvořákovy písně zazpíval Kühnův sbor s potěšením a radostí, které akustika rustikálního prostředí velmi pěkně podporovala.
Jaroslav Ježek po příjezdu do New Yorku v lednu 1939 přes problémy se samotou a financemi nezahálel, nejprve vyučoval hru na klavír a brzy z českých krajanů sestavil Československý pěvecký sbor, který na koncertu v dubnu 1941 sklidil velký úspěch jako mužský sbor a ihned vyvolal zájem českých žen, pro jejichž sbor Zpěvokol napsal pro prosincový koncert téhož roku půvabné úpravy lidových písní. Není bez zajímavosti, že v tomto sboru našel také budoucí manželku Frances, s níž se ještě oženil před svojí náhlou smrtí 1. ledna 1942. Ježkovy málo známé písně zazněly s vycizelovaným a oddaným podáním sboru a právem sklidily ovace auditoria.
Sborový koncert pokračoval Šesti madrigaly Miroslava Raichla z roku 1978, kdy normalizace dosahovala vrcholu, aby potlačila Chartu 77. Raichlova hudba ovšem reflektuje na texty J. R. Picka zcela jiný svět. V Nové podzimní, Křížem, krážem až k závěrečnému Netopýři, co děláte všude zaznívá spíše humor, rytmické pasáže podtrhují pěkný nadhled a nechybí ani rozjímání o životě. Vše vyzpíval Kühnův sbor s lehkostí a chutí.
Zpěv vystřídaly violoncellistka Judita Škodová a klavíristka Kateřina Ochmanová, která doprovázela na keyboard. Obě spolupracují od roku 2016 po absolutoriu na HAMU a založily Quasi Duo (dnes působí již v rozšířeném Quasi Triu). Nejprve přednesly nádhernou Pohádku pro violoncello a klavír Leoše Janáčka a pokračovaly Variacemi na slovenskou lidovou píseň Bohuslava Martinů. Obě skladby, které dělí několik desetiletí, byly v rukou těchto vynikajících umělkyň krásným intermezzem mezi pěveckými čísly programu a v nezvyklém, ale velmi sofistikovaně a vkusně upraveném prostředí zámecké stodoly vykouzlily úžasnou atmosféru přímo hmatatelné krásy, kdy publikum ani nedýchalo.
Závěr koncertu vyvrcholil operními sborovými klenoty: La traviata Giuseppe Verdiho a jeho proslulý sbor se sólisty z 1. jednání Brindisi provedli sopranistka Helena Mihaĺová a tenorista Ondřej Benek s chutí. Jasný barevný soprán a čistý tenor provedli svůj duet svižně a energicky, sbor s doprovodem klavíru báječně podtrhl sólisty v pěkně rozpohybovaném veselém sboru s náležitou barvitostí. Verdi byl vynikající stejně jako sbor Květiny bílé z Dvořákovy Rusalky s elegancí a patřičnými tanečními rytmy, doplněnými sólem Vodníka, kterého se ujal basista Aleš Hendrych. Sytý hlas, byť umístěný za sborem, byl ve varování Rusalky Ubohá Rusalko bledá výborný a právem vzbudil nadšené výkřiky z publika. Krásný a radostí naplněný koncert nemohl končit jinak než jásavým sborem ze Smetanovy Prodané nevěsty Proč bychom se netěšili – všichni oslavovali setkání s hudbou, kterou nezapomenutelná Jarmila Novotná milovala a sklízela v ní světové úspěchy. Ředitelka festivalu poděkovala všem účinkujícím i návštěvníkům za mimořádný den prožitý v Litni se vzpomínkou na Jarmilu Novotnou, která zůstává v srdcích uložená s veškerou úctou a pocitem hrdosti.
Marta Tužilová a Petra Plšková
