Slyšeli jste někdy o Peteru Wittrichovi – skladateli, aranžérovi, učiteli, popularizátoru hudby? Přiznávám, že já ne. Komponuje ledacos, hlavně pak pro děti a mládež. Fascinace odkazem spisovatele a letce Antoina de Saint-Exupéryho se prý vine jeho životem jako červená niť (narodil se v roce 1959).
V roce 2018 mu vyšla u Schotta pro něho důležitá hudebnina – cyklus klavírních dětských miniatur Malý princ, o dva roky později rozměrnější verze pro klavírní duo. V roce 2021 začala osudová spolupráce s talentovaným perkusionistou Simonem Rubinem – Desert Dreams s inspirací letecké kariéry i smrti Exupéryho, 2022 se v Heidelbergu uskutečnila světová premiéra části suity Malý princ s Rubinem jako vypravěčem a sólistou. (Zapomněl jsem uvést, že je i herec a zpěvák-samouk.) Kompozice s volnými a prokomponovanými recitativy bobtnala (nabízí se příměr k pohádce Hrnečku vař, ale to by nebylo košer) do celovečerní podoby, kdy autor byl nucen sólové role rozdělit. Pan Rubin měl i tak hodně práce s baterií bicích (marimba, metalofon, tympán, velký buben, malý bubínek a další perkuse), takže se stal pěveckým a hereckým představitelem Malého prince a k tomu i dirigentem a svébytná byla role vypravěče.
Nuže 19. ledna 2026 měla Dvořákova síň Rudolfina tu čest hostit světovou premiéru (!) snad poslední verze životní kompozice pana Wittricha, jejíž název zní nekonečně, jako je vlastně nekonečný její příběh: Malý princ (spolu s pilotem v písečných dunách, s tajemnými planetami a podivnými dospělými). Concerto poetico pro bicí sólo, vypravěče (hlas) a instrumentální soubor na motivy stejnojmenné knihy Antoina de Saint-Exupéryho. Kromě obrovské baterie bicích byly na pódiu klavírista Stanislav Gallin, flétnista s alterací pikoly Jiří Skuhra, klarinetista Jan Mach, trumpetista Stanislav Masaryk, trombonista Lukáš Moťka, tubista Karel Malimánek a Zemlinského kvarteto (František Souček, Petr Střížek, Petr Holman, Vladimír Fortin). Umělecký přednes Vypravěče a zpěv byl kupodivu na bedrech ženy ve fraku – Franziska Rabl.
Fota Ivan Malý / Česká filharmonie.
Doufám, že i vy jste ve věku dítěte strávili nějaký čas četbou Malého prince (v mém případě i Citadely a Nočního letu), který létá z planety na planetu. Na své cestě potkává velmi odlišné bytosti: lidi, zvířata, rostliny. Malý princ si s každou z těchto bytostí povídá. A naučí se od nich něco pro svůj vlastní život. Hudba, kterou k tomuto poetickému příběhu vytvořil Peter Wittrich, a jejíž přibližně 85 minut jsem vyslechl, měla být vrcholem 131. sezony Českého spolku pro komorní hudbu. Kdybych měl vyslovit moje tipy na spolkové vrcholy sezony, pak by to byl rozhodně spíše koncert Lobkowicz Tria, projekt tří hvězd Bella, Isserlise a Kissina nebo recitály Jevgenije Kissina a Josefa Špačka (doufám, že jím bude i březnový sólový večer Alisy Weilerstein)!
Ano, výkony všech hudebníků byly vysoce profesionální, výkon Rubina – perkusionisty byl dokonalý a vizuálně působivý (včetně jeho bílých tenisek), Rubina – falzetového tenoristy a herce uspokojivý (určitě nejlépe zpívající perkusionista, kterého jsem kdy slyšel), Rubina – dirigenta amatérský a zbytečný (desetičlenný ansámbl mohl hravě vést primárius Zemlinského kvarteta František Souček); paní Rabl byla dobrá vypravěčka, horší zpěvačka a její pískání také nepatřilo k nejlepším. To vše bych s licencí akceptoval, ale eklektickou, popisnou hudbu bez silných myšlenek a s poetikou, která se marně snažila dostihnout spisovatele, v níž by se našlo nemálo skladatelů (od romantiků po Piazzollu, Bernsteina, Martinů a Honeggera) a kde bylo hodně zbytečných not, přijmout nelze. Jako edukační kus pro vzdělávání dětí a mládeže výborné, jako celovečerní dílo, které zní v sále, v jejichž zdech jsou na rozdíl od pana Wittricha takoví géniové jako Bach, Dvořák, Smetana, Mahler, Šostakovič, Stravinskij… ne! Po doznění poslední noty jsem si řekl – díky za Malého prince bez hudby a jen s obrázky Antoina de Saint-Exupéryho, k němuž jsem se tentýž večer po mnoha letech pokorně vrátil.
Luboš Stehlík
Hlavní umělci se skladatelem.
